--">
Jak být protinožcem ─ australské zápisky Vojena Koreise




Hlavní stránka     Knihy    Články    Obrazy    Hovnajs     E-mail


Vojen Koreis


Můj bíbr: autobiografie:

celá kniha zdarma k stažení v PDF



Londýn
1943-45



Praha - Berlín
1945-53




Rodina
18-21. století




Krkonoše
1953-62




Vojenská leta
1962-64




Karlovy Vary
1964-69




Londýn
1969-73




Do Austrálie
1973




Novým Australanem
1973




Český akcent



Výtvarníkem
1980 ─




V rádiu
1979-2000




Knihy, knihy...
2000 ─



Moje filosofie



Jak jsem si pořídil Hovnajs


    Tak jak někdo propadne drogám, já jsem si vypěstoval závislost na internetových doménách. Před časem jsem si pořídil další, nevím už kolikátou a druhou se svým jménem. Ta první nese mé jméno celé, hláskování je ale pozměněné, aby to nečinilo potíže Anglosasům. Tu novou budu mít jen pro Čechy a jméno má po mně, tak jak se jej mně samotnému dostalo, po čtvrtém z knížat rodu Přemyslovců. To, že mohu mít doménu vojen.com, jsem objevil náhodou. Ani chvíli jsem ale neváhal. Tak stručný a mně se přitom hodící název internetové domény by tu zítra už být nemusel.

    Pokud nevíte, domény nejvyššího řádu (TLD) se dají obsazovat už od roku 1985, kdy byla zaregistrována první doména symbolics.com. Můžete se na tu linku podívat a mj. tam zjistíte, že až doposud nejdražší doménou byla celkem dle očekávání ta o sexu – plnou linku zde raději neuvedu, abych nebyl nařčen z rozšiřování pornografie. Prodala se v roce 2010 za 13 miliónů dolarů. Zpočátku to ale s doménami nebylo zdaleka tak skvělé; během sedmi let do roku 1992 jich přibylo jen asi 15 tisíc. Potom se ale dostavila zlatá horečka. Podobně jako kdysi zlatokopové na Klondyke, moderní prospektoři v oblasti domén se také předháněli navzájem při zajišťování svých záborů. Mnozí na tom vydělali o hodně víc než nějaký udřený zlatokop na valouncích třpytivého kovu, který na svém záboru kromě krumpáče a lopaty potřeboval často i střelnou zbraň, aby vůbec přežil. Internetovému prospektorovi stačila pouze představivost s troškou štěstí. Ti chytří si včas zabrali domény se jmény, o nichž tušili, že půjdou jednou na dračku, a mohli na nich za několik let vydělat slušný peníz.

    Dnes už je zaregistrováno víc než 200 miliónů domén. To znamená, že skoro všechna slova mající nějaký význam už dávno má někdo ve své portfeji. Přitom všem nikdo ale nedokázal uhodnout, že nejvíc navštěvované domény se v našich časech budou pyšnit jmény jako Google, Yahoo, Twitter či Facebook. I kdyby si byl někdo s prorockým darem tyto domény kdysi zabral, ti, kteří svá impéria po čase vytvořili, by si pro ně byli vymysleli jména jiná a určitě podobně hloupá, tak aby to volalo do nebes. I když v angličtině je leccos už zabrané, nějaké místo k manévrování se vždycky najde. Jak se tomu ale má v jiných jazycích, zejména v češtině?

    Rozhodl sem se učinit malý pokus. Ve vzpomínkách, které právě píši, jsem se nedávno dostal k tomu jak jsem, zhruba v té době, kdy se váhavě začínal rozbíhat internet, hrál na jevišti krále Ubu. První slovo, které v původní francouzštině otec Ubu po zvednutí opony vyřkne, či spíš zvolá, je "Merdre!" To je výraz, který ve své nahé francouzské verzi by se ke konci 19. století na jevišti vyslovit prostě nedal. S tím druhým "r" je sice o něco slušnější, zato se valí s ještě větším rachotem uličkou hlediště, vyvolávajíce přitom reakce, podobně jak by to činil onen aromatický produkt lidské látkové výměny. Před 120 lety při něm dámy omdlévaly a pánové vzali jeviště ztečí. Jak jsem byl očekával, domény merdre dot com, dot net, dot org atp. už byly beznadějně zabrané. Totéž platilo o "pshit", slovu které jsem užíval na jevišti v naší anglické inscenaci. Čekalo mě ale veliké překvapení.

    Když si Jiří Voskovec pro svůj překlad z roku 1928 vymyslel to přenádherné slovo "hovnajs", ani se nepokoušel o podobnou onomatopoickou zvukomalbu, jíž vládne merdre. V češtině by to stejně nešlo, ledaže by se utilizoval výraz vykreslující onu anatomickou část, která je za tvorbu výše zmíněného odpovědná. Nedalo mi to, abych se nepodíval jestli má někdo toto slovo zabráno pro svou doménu. Věřili byste, že nikoliv? Zkusil jsem pro jistotu ještě i verzi hovnajz, se stejným výsledkem. Probudil se ve mně onen závislák a doménu jsem na místě zakoupil.

     Když jsem v roce 1964 poprvé viděl Jana Libíčka hrát Na zábradlí otce Ubu v Grossmanově inscenaci, říkal jsem si, "tak tuhle roli bych si chtěl jednou zahrát!" Skoro o dvacet let později se mi tento sen dosti neočekávaně splnil. Nyní jsem se stal hrdým majitelem domény www.hovnajs.com – po uplynutí dalších třiceti let. Tážete se snad, co s ní budu dělat? Nic zvláštního. Otce Ubu jsem si už zahrál, i když anglicky. K tomu, abych si ho zahrál česky, už příležitost asi mít nebudu. Těžko bych to zvládl fyzicky, leda tak ještě hlasově. Mohu proto na celý internet česky hlasitě volat:




Glasshouse Mountains

se nacházejí asi 60 km na sever od Brisbane. Toto sice nikterak vysoké ale impozantní pohoří takto pojmenoval  dne  17. května 1770 proslulý kapitán James Cook, při své objevné cestě podle pobřeží východní Austrálie. Připomínaly mu totiž  sklářské pece, které v mládí vídával v hrabství Yorkshire, kde se narodil. Hory vznikly postupnou erozí vychladlé lávy zbylé po sopečné činnosti, asi před 27 milióny let.
 
Legenda místních domorodců kmene Gubbi Gubbi to ale vysvětluje poněkud jinak.

Otec rodiny, starý pán jménem Tibrogargan. kterého vidíte (pokud ovšem máte trochu širší obrazovku, nejdále vpravo, odjakživa trávil veškerý svůj čas tím, že hleděl směrem k oceánu, který se rozlévá jen několik kilometrů od úpatí hory. Jeho manželkou je Beervah, nejdále vlevo, která je o něco vyšší než 500 metrů a největší z těchto kopců. Všechny ostatní hory mezi nimi jsou jejich dětmi.
Jednoho dne si otec Tibrogargan všiml, že hladina moře se náhle začíná zvedat. Nařídil proto nejstaršímu synovi Conowrinovi, aby pomohl své matce, která byla opět těhotná, do bezpečí, dále od moře. Syn ho ale zklamal, když matku opustil, aby se sám zachránil. Ta naštěstí tsunámi přežila, otce Tibrogargana ale synova zbabělost
velice rozlítila
. Kyjem zvaným nula nula uhodil Conowrina do krku, který tentýž má dodnes pokřivený. Prosí také od té doby neustále své sourozence i rodiče, aby mu odpustili jeho provinění, což se až doposud nestalo. Ze slz, které přitom roní, vznikají potoky, které z těchto míst tečou směrem k moři, k němuž stále hledí otec Tibrogargan. Očekává další tsunami?

Když přijdete na tuto stránku, uvidíte hned nahoře Conowinna s mírně ohnutou šíjí. S tím jak budete projíždět stránku, nehodný syn svého otce se vám ztratí z pohledu; stále ještě se stydí za to, jak špatně se zachoval k matce i k celé své rodině!