Vojen Koreis



Jak šel čas...

1 — Anglie (1943-45)
2 — Praha, Berlín (1945-53)
3 — Rodina (18.-21. století)
4 — Krkonoše (1953-62)
5 — Vojna 1962-64)
6 — Karlovy Vary 1964-69)
7 — Londýn (1969-73)
8 — Do Austrálie (1973)
9 — Australanem 1973 —)
10— Český akcent ( — )
11— Výtvarníkem (1980 —)
12— V rádiu (1979-2000)
13— Knihy, knihy (2000—)
14— Moje filosofie ( — )



Knihy které autor vydal v češtině


Poutníci v čase
PDF soubor, 181 stran, vydáno 2009
Zdarma ke stažení (9,0 MB)

Dva anonymní pracovníci organizace vyššího evolučního řádu, o jejíž existenci lidstvo nemá potuchy, vyšlou na Zem dva dobrovolníky, aby zde urychleně prošli kurzem, který se sestává z 22 arkán tarotů. V průběhu se oba protagonisté setkají s různými archetypálními postavami mytologickými a nadpřirozenými bytostmi, také se ocitnou se v neobvyklých situacích, s čímž vším se musí podle svého vypořádat. Jediný kvalifikační požadavek: úspěšný kandidát musí být bláznem!




 

Blavatská a theosofie

První část knihy tvoří biografická studie o Blavatské.

S Jelenou Petrovnou Blavatskou se začíná evoluce duchovního vědomí moderního světa. HPB, jak se jí běžně říkalo, byla postavou kontroverzní. Její příspěvek k vývoji moderního světa je obrovský, z velké části ale zneuznaný. Svět v němž se pohybovala nebyl ještě zdaleka připravený k tomu uznat autoritu a intelektuální převahu ženy nad většinou mužů v jejím okolí. Theosofická společnost, kterou Blavatská založila spolu s plukovníkem Olcottem, oslovila svou náboženskou filosofií ty nejprogresivnější mozky rodícího se dvacátého století.D

ruhá část knihy se zabývá teorií theosofie. 

PDF soubor, 325 stran, vydáno 2013
Šipka 
Zdarma ke stažení (7,9 MB) 

Odkaz: 

www.blavatska.org/



Kabala - Nadčasová filosofie života

Zdarma ke stažení (7,1 MB)


Tato kniha obsahuje názory člověka, který není židovského původu, který vyrůstal v ateistickém prostředí za komunistického režimu a který se o kabalu a o výše uvedené příbuzné obory v oblasti duchovní, se začal vážně zajímat až po odchodu z někdejšího Československa.



Knihy které autor vydal
v angličtině:

Asylum Seekers in Heaven

Psáno anglicky. Hledači asylu v nebi. Humoristický román na faustovské téma si bere na mušku zejména politickou korektnost, která vládne světem na počátku 21. století. Peklo nabízí své služby prostřednictvím dvou ďáblů a jedné ďáblice, kteří užívají moderní metody marketingu. Jejich loajalita vůči svým chlebodárcům je ale sporná...
 

The Kabbalah: a timeless philosophy of life

Anglická verze knihy o kabale, která přrdcházela české verzi.
 

Mephisto and Pheles

Divadelní komedie na stejné téma o hledačích asylu jako shora uvedená románová verze.
 

The Fools' Pilgrimage

Anglická verze Poutníků v čase.

Golf Jokes and Anecdotes From Around the World

Psáno anglicky.
Amatérská golfová kariéra autorova je vskutku zapomenutíhodná. Jeho jméno ale přesto znají dobře mnozí z těch, kteří kdy hráli virtuální golf na svých počítačích. Voyen Koreis totiž navrhl řadu virtuálních hřišť, na nichž hráli a stále ještě hrají hráči z celého světa.

An Introduction to the Study of the Tarot

Voyen Koreis je editorem tohoto vydání knihy o tarotových kartách, která vyšlo poprvé ve dvacátých letech 20.století a která přiblíží vážným zájemcům o symboliku tarotových trumfů jako žádná jiná.

 R.U.R. ( & The Robber / translated from the Czech, edited and introduced
by Voyen Koreis
Překlad do angličtiny dvou her Karla Čapka, z nichž jedna obletěla celý svět, zatímco ta druhá zůstává dodnes jednou z nejpopulárnějších na českých jevištích, zatímco svět ji téměř nezná.


Překlad do angličtiny knihy, kterou milovaly a milují celé generace mladých českých čtenářů.



Množství jiných existujících autorových překladů, jak do češtiny tak i do angličtiny, na tomto místě uvedeno není





Obrazy Vojena Koreise

Většina z vystavených obrazů byla namalována buď olejovými po případě akrylovými barvami. Kliknutím na legendu se vám zobrazí ve větším rozlišení.




   
        Knihy, knihy, knihy...



    Stále ještě platilo i to, že pouhým malováním a prodáváním obrazů se člověk neuživí a totéž se vztahovalo i na psaní knih a podobné činnosti, na což jsem se postupně začínal soustřeďovat. Potřeboval jsem přitom mít ještě něco, z čeho bych měl pravidelný příjem a co by mne, pokud možno, také i bavilo. Jak už tomu tak bývá, člověk kolem toho denně chodil a to déle než půl století, aniž by si uvědomoval, že by to mohlo právě být ono. Mám na mysli knihy. Už když jsme pluli lodí z Anglie do Austrálie, v bednách které se s námi plavily v podpalubí byly především knihy. To ovšem byly ještě hlavně knihy české, postupně k nim ale přibývaly i ty anglické.

    Tradiční knihkupectví, ať už jste je našli v Londýně nebo zde v Brisbane, bývala tmavá jeskyně naplněná k udušení knihami všech možných žánrů a vydání. Uprostřed tohoto požehnání obvykle trůnil majitel obchodu, pokud možno podivín, často zneuznaný básník či prozaik, samorostlý filosof, o němž jen tušíte, že míval kdysi nějaké ambice stát se spisovatelem. Rozhodně náramný humanista. Zde v Brisbane jsme mívali takového, kterého jsem velmi dobře znal — už před časem svůj podnik prodal a odešel na odpočinek. Jeho antikvariát byl daleko největší ve městě a nalezli jste tam téměř všechno. I když už obchod dávno prodal, ten stále ještě existuje a stále ještě se chlubí tím, že má na skladě milión svazků knih. Jestli je to pravda nevím, příliš daleko od pravdy to ale nebude. Jistá dáma se silnými feministickými sklony se jednou rozhodla, že otestuje zda se zde dá koupit opravdu všechno. Přišla do obchodu a zeptala se našeho knihkupce, zda má v obchodě "women's space", místo pro ženy. Krásně se na ni usmál, zvedl se ze židle, se svými 130 kg živé váhy, otevřel zeširoka náruč a prohlásil: "Tohle je místo pro ženy, které mám!"

      Říci něco takového zavilé feministce muselo pochopitelně mít dohru. Psala se 90. léta století,
byla už  zavedena různá anti-diskriminační opatření a jimi se zabývající instituce se nacházely v plném rozpuku. K jedné z nich dáma zašla a obvinila ho ze sexuálního harašení. Záležitost byla projednána a i když sexuální harašení se mu neprokázalo, knihkupci se přesto dostalo oficiálního písemného napomenutí. Dostalo se mu ale také spousty publicity, když se fotografie jeho impozantní postavy objevily na stránkách několika deníků, které celkem bez výjimky o této záležitosti podaly referát, který mu mohl jen získat sympatie čtenářů. Snad kromě těch politicky korektních. Pro jeho obchod to ovšem znamenalo velice vítanou injekci!


    Stal jsem se antikvárním knihkupcem


    O tom, že bych si sám otevřel obchod někde na hlavní ulici, jsem ale nikdy neuvažoval. Koncem 90-tých let už mi bylo celkem jasné, že na internetu se budou knihy prodávat velice dobře a hlavně, s daleko menšími výdaji. Přestěhovali jsme se v té době (opět), tentokráte do nově postaveného domu, v němž žijeme dodnes. Dům nám postavil stavitel podle našich instrukcí, takže jsem tam měl pro sebe vyhrazenou velikou místnost, asi 40 čtverečních metrů, s níž jsem počítal na ateliér, kde jsem původně mínil opět pořádat malířské kurzy. Místo toho jsem všude vybudoval skoro tři metry vysoké police s uličkami jen tak na projití, čímž jsem získal místo k uskladnění asi 25 tisíců knih. Tak začal náš internetový antikvariát Booksplendour.
http://www.booksplendour.com.au/


 

   
    V okamžiku, kdy jsem učinil ono osudové rozhodnutí, že se ze mně na stará kolena stane antikvární knihkupec, soustředili jsme se s manželkou na to, abychom těch knih získali co nejvíc. Také, pokud možno na to, aby to byly knihy kvalitní. Začali jsme s Dášou, která už delší čas pracovala v kanceláři a místo si hodlala držet, jezdit hlavně o sobotách po všech možných podnicích, kde se knihy prodávaly. Soukromé výprodeje, burzy, bleší trhy, dražby, prodeje knih vyřazovaných z veřejných knihoven, pozůstalosti po zemřelých osobách, na co si vzpomenete. Začínal jsem asi s dvěma,
možná třemi tisíci svazků, do roka se to zněkolikanásobilo. Brzy jsme tak přišli na to, že dát dohromady velké množství knih bylo snadnější než jsme si mysleli. Knih přibývalo utěšeně, místa pro ně ubývalo a brzy jsme museli z přilehlé garáže vystěhovat naše dvě auta a poslat je do exilu pod přístřešky, které jsme pro ně nechali vybudovat. Garáž také opanovaly knihy.

    Prodávat knihy na internetu je něco úplně jiného, než jak tomu bývá v běžném obchodě, kam člověk zabrousí když nemá právě nic jiného na práci. S tím "zabroušením" se to sice má podobně, tam se ale podoba končí. Klasické "browsing", prohlížení si vystavených knih na policích knihkupectví, činit nelze. Člověk který hledá na internetu většinou ví, co chce. Můžete mu sice ukázat fotografii knihy, může si vám také říci o víc a ve větším detailu, hlavně ale platí to, že název knihy, jméno autora a základní údaje o ní, musí být co nejpřesněji podané v permanentním inzerátu, který pro ni vytvoříte. Ten zanesete do speciálního programu, který byl vytvořen k tomuto účelu a v němž se nachází inventární soupis všech knih, které nabízíte. K tomu jsem si pořídil program nazvaný Homebase, který navrhla kanadská společnost Abebooks.com, kterou ale nyní už vlastní všudepřítomná firma Amazon.com. S inventárním seznamem si musíte dát práci, protože ten potom uveřejníte na svých stránkách a objeví se také na stránkách různých agentů, kteří se těmito věcmi zabývají a jimž se rozhodnete své knihy nabídnout. Nejlépe je, jak jsem brzy objevil, mít své vlastní stránky, v našem případě www.booksplendour.com.au a také co nejvíc agentů, kteří jsou roztroušeni po celém světě. Nejvíc jich je, uhodli jste, v Americe.


    Odkud jsem vzal název?


    Dlouho jsem přemýšlel o tom, jak bych měl svůj antikvariát nazvat. Nakonec mi pomohla kabala, jíž jsem se začal už před mnoha lety zabývat a o níž jsem také napsal knihu. V kabale a jejím učení figuruje na důležitém místě
kniha, která se poprvé objevila ve Španělsku v 13. století, která ale je pravděpodobně mnohem staršího data, v ústní tradici předávané z generaci na generaci možná až o půldruhého tisíciletí déle. Kniha se hebrejsky nazývá Sefer ha Zohar, což se do angličtiny překládá jako Book of Splendour, česky kniha nádhery, vznešenosti, či jasu. Z anglického názvu této knihy jsem vytvořil slovo Booksplendour, které je jako název knihkupectví ideální hlavně v tom, že má jako kořen slovo "book", kniha. Takže internetoví vyhledávací pavouci si tohoto názvu zaručeně všimnou a dají si jej do souvislosti s knihami!

    Když se začaly knihy prodávat na internetu, po několik let to byl skutečný zlatý důl pro ty, kteří to včas podchytili. Tak tomu bylo po několik let, asi od poloviny do konce 90-tých let. Postupem času víc a víc knihkupců objevovalo internet a brzy těch na internetu se zabydlivších už začalo přibývat proporcionálně rychleji než čtenářů. V době kdy jsem já začal dávat svoje knihy na internet, kolem roku 2000, už zde začínala být docela slušná konkurence. Prodávajících přibývalo každým měsícem, konkurence se stávala každým dnem těžší, i když stále ještě se dalo z prodeje knih poměrně slušně žít.

    


To, co se mělo původně stát ateliérem, se zde už předělává na knižní sklad.

   Ještě po nějaký čas bylo celkem snadné vést knižní antikvariát na internetu — místo toho aby byly vyrovnány na policích v obchodě, kde by si je lidé mohli prohlížet, knihy se prostě přesunuly na obrazovky počítačů a pokud si je lidé koupili, zaplatili nám platební kartou byly jim zaslány poštou. Zpočátku jsme prodávali nejvíc knih do USA, s tím jak se ale měnil kurz ve prospěch australského dolaru oproti americkému, začínalo si od nás kupovat stále víc australských zákazníků. Obrat který měl přijít, ale už byl za rohem. Elektronické knihy změnily všechno!


Jak přesně asi vypadal Gutenbergův původní lis se neví, ten se nedochoval. Zde je dřevoryt z roku 1668, tedy asi sto let po Gutenbergově vynálezu. Takto asi vypadala dílna, v níž vynálezce tiskl své bible.

   
    Troufám si tvrdit, že pokud jde o knižní publikace je doba v níž žijeme stejně převratná, jako ta zhruba v polovině 15. století, kdy docházelo k prvním pokusům evropských tiskařů o zavedení metod k výrobě tiskovin ve velkém. Někdy kolem roku 1450 se rozhodl zlatník a metalurg Johannes Gensfleisch zur Laden zum Gutenberg, který už po nějakých deset let ve své dílně v Mohuči (a předtím ve Štrasburku) pracoval na zdokonalení svého tiskařského lisu, že čas uzrál k tomu, aby se započal projekt, jaký zde doposud ještě nebyl. Již o celá staletí dříve se sice o výrobu tištěných dokumentů pokoušeli například Číňané a Korejci, tiskařské metody s užitím dřeva či keramiky se ale natrvalo neujaly. Gutenberg, užívající pohyblivé kovové litery, vytiskl náklad Biblí, o nichž byl nejspíš přesvědčen, že mu přinesou komerční úspěch. Ten se ale ukázal být hubený a nechal navíc na sebe čekat. Gutenberg se sice stal slavným, ale až nějaký čas po své smrti. Tím, že na svět přivedl asi 180 výtisků Bible, Gutenberg se prakticky dostal na mizinu a jeho tísnivá finanční situace se poněkud zlepšila až poté, kdy začal na svém lisu produkovat církevní odpustky. Ironicky, o čisté boží slovo nebyl žádný veliký zájem – ti, kteří se proti němu provinili, se nicméně ze svých prohřešků vykupovali ve velkém. Gutenbergův tiskařský lis dokázal takovýchto cenných papírů chrlit na tisíce! Brzy poté začaly tiskařské lisy růst všude po Evropě, jak houby po dešti. Knihy, později také noviny, časopisy a podobné tiskoviny, jsou tedy zde již něco přes půl tisíciletí, přičemž až donedávna se toho příliš mnoho nezměnilo. Jistě, technologie se vyvíjela po celý ten čas, princip ale zůstával stejný. Na papír či na podobný základní materiál se s použitím kovových liter přenášel inkoust tvořící písmena a slova, která se dala číst. Elektronika tohle všechno ale změnila.


    Ještě donedávna si mohl běžný antikvariát dovolit skladovat kromě opravdu starých knih také novější tituly, pokud tyto knihy získal levně a pokud se na nich nesnažil nehorázně vydělat. Vždycky se pro ně našli kupci – někteří dokonce i čekali na to, až něco momentálně populárního dostanou za rok za dva levněji v antikvariátu. Pro mnohé antikvariáty tohle představovalo jakousi základní obživu. Dnes ale přijde čtenáře právě vydaná e-kniha na podstatně méně než ta tištěná a většinou i na méně než ta, kterou dříve o několik týdnů po vydání už našli na polici antikvariátu. A nemusí na ni čekat. A navíc nezabírá žádné místo. Což ovšem může být nevýhodou, protože domy a byty bz knihoven nevyhlížejí právě nejlépe. Nicméně, o generaci či dvě později, hádám, už si lidé na tohle zvyknou a po knihách ani pes neštěkne. Nějaké se budou snad už vyskytovat jen v těch nejpůsobivějších exemplářích a v těch nejlepších rodinách.

    V běžných antikvariátech zánovní knihy dnes už naleznete jen stěží; produkce nových knih se přesouvá stále výrazněji na stranu elektroniky. Je dokonce stále těžší nalézt i samotné antikvariáty. Všude kolem nás se totiž zavírá jeden knižní obchod za druhým, míním tím hlavně ty, jimž Američané říkají "brick and mortar", z cihel a malty. Z výše uvedených důvodů si už nemohou dovolit platit nájemné, mnozí tudíž přecházejí na internet. Což ovšem znamená, že tam jejich knihy činí konkurenci těm našim. Když jsem náš současný podnik před víc než třinácti lety otevíral, zavedl jsem jej rovnou jen jako internetový, protože jsem s něčím podobným počítal. Představoval jsem si to ale trochu jinak. Především jsem očekával, že přechod z papírových knih na elektronické bude pozvolný, že s tím, jak bude přibývat notebooků, bude zároveň ubývat tradičních knih. K tomu nedošlo, čtenáři zřejmě potřebovali do ruky něco menšího, něco, co je možné si sebou vzít do postele. To tu dost dlouho nebylo, když to ale přišlo, objevilo se to náhle. Dnes mohou lidé jet na dovolenou a vézt si s sebou pro svoji elektronickou čtečku a v ní klidně i tisíckrát víc knih, než kolik jich mají šanci přečíst a to nejen během dovolené, ale až do konce svého života!


     Zmizejí tradiční knihkupectví úplně? Budou se nadále vyskytovat jen v soukromých domech, jako to naše (vpravo, v pozadí je hlídá pes Biggles)? Tak, jak je my známe, asi ano, nemyslím si ale, že by k tomu došlo příliš brzy. Po příští generaci či dvě jich bude postupně ubývat, o tom nemůže být pochyb. Zbudou nakonec jen ta, která se úspěšně nějak specializují. Někteří knihkupci budou možná kombinovat vzácnější antikvární knihy s jinými starožitnostmi, nábytkem, obrazy atp. Nové knihy se budou vydávat v obou formách, což se většinou už děje. Tištěných knih ale bude postupně ubývat, až jednou zmizí skoro úplně. Možná, že s prvním vydáním někdy také vyjdou omezené náklady očíslovaných a známými autory podepsaných výtisků – určené sběratelům. Hádám, že tak v polovině tohoto století bude knižní svět vypadat docela jinak, než jak jej známe my.

  Co čtenáři? Ti na tom docela určitě vydělají. Elektronické knihy budou stále levnější a výběr bude v budoucnu podstatně větší. Co autoři? Mnozí z těch, kteří jsou dnes zvyklí na to mít své knihy na trhu ve velikých nákladech, a mají tudíž značné výdělky, se asi budou muset uskrovnit. Ti skromnější a dokonce ti, kteří autory ještě ani nejsou, ale budou, si skoro určitě polepší. Najdou se mezi nimi i takoví, kteří by se dříve autory nebyli nikdy stali, jimž to ale nově vzniklá situace umožní. A co nakladatelé? Ani se neptejte. Někteří se jistě nějak přizpůsobí; jenže v době, kdy může člověk napsat knihu, vydat si ji sám nákladem stovky, deseti či dokonce i jediného výtisku, bych nakladatelem na plný úvazek asi být nechtěl. Být autorem, to je ale něco docela jiného!


    Poutníci v čase
   


Zadní obálka knihy Poutníci v čase


    Tuto knihu jsem začal psát už hodně dávno, před víc než dvaceti lety. Původně jsem psal v angličtině, protože kniha vzešla z mých zkušeností s tarotovými kartami, přesněji s tarotovými trumfy. Pokud lidé uslyší slovo taroty či tarotové karty, většinou je hned napadne, že to má co dělat s věštěním budoucnosti a podobnými věcmi. Možná, že si představí příslušníka romské menšiny ženského pohlaví, abych se neprohřešil proti politické korektnosti, která dnes cloumá světem. V ruce karty, před sebou stolek s křišťálovou koulí, předpovídá někomu s široce otevřenýma očima to, jak se potká s tmavovlasým tmavookým cizincem... Jak jsem už na samém počátku naznačil, taroty vstoupily do mého života brzy a mohu rovnou také říci, že jej nikdy neopustily. Nicméně, nikdy jsem nikomu, ani sobě samotnému, nepředvídal budoucnost, ani jsem se o to nepokusil. Můj přístup k tarotům je jiný, podobný tomu jaký měl švýcarský psycholog Carl Gustav Jung. Jemu šlo o tzv. archetypy, jejichž zobrazení viděl ve 22 tarotových trumfech. Odtud už je jen malý krok ke kabale, která je založena na hebrejské abecedě čítající stejný počet písmen. Tarotové trumfy v sobě skrývají hlubokou symboliku a zasahují do oblasti, kterou Jung nazval kolektivním nevědomím.

    Jak nám už název prozrazuje, jedná se o něco, čeho si normálně nejsme vědomi. Kolektivní nevědomí lidstva zde vždy bylo a z něho také vycházely postavy a symboly, které například v civilizacích starého Řecka či Říma tvořily bohy, jejichž uctívání se lidé v těch časech oddávali. Když ale se posuneme blíže k našim časům, pokud nejsme zalepeni nějakými ortodoxními náboženskými předsudky, dojdeme k objektivnímu přesvědčení, že se nic vlastně nezměnilo. Bozi, které uctívali například staří Řekové, jsou zde jen v poněkud jiných formách, u středověkého křesťanství, stejně tak jako v kultech moderní doby, točící se nejčastěji kolem "pop kultury". Bohyně lásky Afrodité má svůj novodobý protějšech například ve zpěvačkách jakými jsou Madona, Lady Gaga či Beyonce, atp. Králem může být president Obama či kterákoliv z hlav států, hlupákem potom celkem kdekdo, máme zde i moderní verze královen, kouzelníků, poustevníků, jsou zde archetypální situace jimiž jsou láska, střídmost, štěstí či naopak smůla, pýcha, sebeobětování, smrt, atd. Stačí nám jen trocha představivosti a můžeme si za každý z výše uvedených dosadit některý z tarotových trumfů.

    Kniha, kterou jsem kdysi napsal, byla založena na těchto archetypech a na fiktivní cestě rozeného hlupáka až k duchovnímu zasvěcení. Česká verze Bláznova cesta následovala a vyšla jako jedna z prvních e-knih v Česku, asi před 15 lety. Knihu jsem poměrně nedávno přepsal, nazval ji Poutníci v čase a takto vyšla jak v knižní formě, tak i v elektronické verzi. Tu si mmůžete zdarma stáhnout zde:
http://gnosis9.net/obchod/download/voyen-koreis-poutnici-v-case.pdf
Je to fikce ve formě fantasy. Dva anonymní vedoucí pracovníci organizace vyššího evolučního řádu, o jejíž existenci lidstvo nemá potuchy a jejímž posláním je starat se o vývoj sluneční soustavy včetně Země, mají problém. Je jím chronický nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Rozhodnou se proto experimentovat. Na Zem vyšlou dva dobrovolníky (víc se jich nepřihlásilo), aby zde urychleně prošli kurzem, který si normálně vyžaduje několika inkarnací na naší planetě. Oni jej ale mají dokončit v průběhu jediného lidského života. Kurz se sestává z 22 arkán tarotů. V průběhu se oba protagonisté setkají s různými archetypálními postavami mytologickými a nadpřirozenými bytostmi, také se ocitnou se v neobvyklých situacích, s čímž vším se musí podle svého vypořádat. Jediný kvalifikační požadavek: úspěšný kandidát musí být bláznem!


     Kabala, nadčasová filosofie života


   


Jeden z návrhů obálky knihy


    O kabale se toho v dobách kdy jsem v Česku ještě pobýval a to je už před více než čtyřiceti lety, vědělo velice málo a psaného slova o ní bylo snad ještě méně. Žádné nové knihy, jak za komunismu tak i předtím v časech Protektorátu, pochopitelně nevycházely, jen některým lidem se tu a tam podařilo uchovat něco z předválečné doby. V dnešní době toho jistě musí existovat podstatně víc; většina seriózní kabalistické literatury ovšem byla a stále ještě je psána Hebrejci a pro Hebrejce, i když většinou ne v hebrejštině, daleko nejčastěji v angličtině. To, že je kabala pevně svázána s židovským náboženstvím, si jistě myslí většina z těch, kteří o ní slyšeli. V tom mají ovšem jen částečnou pravdu. Hlavní a vlastně i jediná vazba, kterou kabala má, je na hebrejštinu a na hebrejskou abecedu. To vše ostatní je už rázu univerzálního. Například theosofie čerpá ze stejného zdroje, i když staví na trochu jiných základech. Proto jsem si také myslel, že moje názory člověka, který v židovském a v nábožném prostředí vůbec, nevyrůstal, by mohly zajímat především ty, kteří se kabale z výše uvedených důvodů až doposud vyhýbali.

   To, že kabala má s židovským náboženstvím určité spojení, se nedá popřít, totéž ale lze říci o křesťanství, které také vychází z Bible, ze Starého i Nového zákona. Mnozí křesťanští učenci a kněží se v minulosti nespokojili jen s vykládáním Nového zákona a naučili se hebrejštině proto, aby mohli číst Starý zákon v originále. Měli potom v rukou ty stejné klíče jaké měli židovští rabíni, to jest Bibli a jazyk. Kabala ovšem jde dále než kam sahá jakékoli náboženské přesvědčení. Ve své nejryzejší metafyzické formě k sobě láká moderní vědce, zejména fyziky, chemiky a matematiky, ale také psychology, například ty, kteří se zabývají jungovskou psychologií. V neposlední řadě k sobě kabala a to za všech věků, přitahovala filosofy. Člověku (jakým jsem já), který nemá pevnou vazbu k žádnému náboženství a vlastně dokonce ani k národnosti, musí tedy zákonitě připadat nadčasová.

    Domnívám se, že kabala je ve skutečnosti starší než jakékoliv náboženství, včetně židovského. Proto také si k ní nacházejí cestu lidé z různých společenských a kulturních prostředí. Moje vlastní cesta rozhodně nevedla přes žádné náboženství, neboť náboženské výchovy se mi nedostalo. Když jsem poprvé šel do školy, psal se rok 1949. Bydleli jsme tehdy v Praze, která ještě pamatovala Golema. Podle legendy ho vytvořil (s pomocí svých znalostí kabaly) moudrý a učený rabín Lev či Löw. Pověsti o tom jak Golem ochraňoval židovskou obec a jak se po rabínově opomenutí odstranit mu s čela "šém" obsahující magický vzorec tento umělý člověk vzbouřil, jsem slýchával a o něco později i četl, už od útlého dětství. Ta fascinace už mi zůstala


    Blavatská a theosofie




Křest mé knihy o Blavatské, který jsem spojil s oslavou svých sedmdesátin, v den svatého Valentýna 2013.


    Pro svou třetí třetí knihu v češtině jsem si vybral téma, které bylo v českých zemích pomíjeno po více než století. Možná, že vyšly nějaká kratší  pojednání o ruské kněžně, která stála (aniž by si toho ovšem byla vědoma) u samého počátku hnutí, kterému se dnes říká "New Age". Snad za to mohou nacisté, kteří si pokrouceným způsobem leccos vypůjčili z učení theosofie, jistě také komunisté, kteří ovšem nesnesli jakoukoliv ideologii, která by nebyla postavena na bázi materialismu. S Jelenou Petrovnou Blavatskou se ale začíná evoluce duchovního vědomí moderního světa. Theosofická společnost, kterou Blavatská založila spolu s plukovníkem Olcottem, oslovila svou náboženskou filosofií ty nejprogresivnější mozky rodícího se dvacátého století. HPB, jak se jí běžně říkalo, byla ale postavou nanejvýše kontroverzní, navíc lidé v jejím okolí nebyli ještě zdaleka připraveni k tomu uznat autoritu a intelektuální převahu ženy nad většinou mužů. Snad i to přispělo k tomu, že mnozí, kteří by si mohli jinak uvědomit její důležitost, Blavatskou dodnes neuznávají, prohlašují ji za šarlatánku. Její příspěvek k vývoji moderního světa je ale obrovský, i když z velké části zneuznaný. Svět v němž se pohybovala se teprve začínal opravdu vážně nořit do hlubin materialismu a theosofie, která staví lidského ducha nad hmotu, byla přirozenou reakcí, jakousi opoziční stranou. Proto byla schopna toho oslovit právě ty mozky, které nadcházející temná vlna materialismu neuchvátila. To znamená zejména tvořivé typy, umělce a podobně. Umělecké směry jimiž byly dadaismus, surrealismus, abstraktní expresionismus, projevující se v malířství, sochařstí, architektuře, hudbě, jevištní tvorbě, atp., vděčí za mnohé theosofii. Mezi stoupenci Blavatské se nacházeli například skladatelé jako Gustav Mahler, Igor Stravinskij, Arnold Schoenberg, Jan Paderewski, Alexander Skrjabin, Jean Sibelius, Gustav Holst. Dále spisovatelé, jimiž byli William Butler Yeats, W. Y. Evans-Wentz, Lewis Carroll, Maurice Maeterlinck, August Strindberg, Algernon Blackwood, J. B. Priestley, Franz Kafka, James Joyce, Thornton Wilder, T. S. Elliot, D. H. Lawrence, E. M. Forster, Boris Pasternak, Henry Miller, Kahlil Gibran, Kurt Vonnegut. Z Čechů například František Kupka, Alfons Mucha, Otakar Březina, Julius Zeyer, Rafael Kubelík, Tom Stoppard, atp.

   Jelenou Petrovnou Blavatskou se to všechno začíná. Pokud jde o umění, surrealismus, abstraktní malba a sochařstí, architektura, téměř vše co vzniklo v moderním umění zhruba od konce 19. století, až do doby po první světové válce a co se táhne jeho dejinami dodnes, bud přímo čerpalo z theosofie nebo se aspoň o ni otřelo. Ke kulminaci došlo kolem roku 1910. Například Kandinského významný spis O duchovnosti v umění (1911) je jasným svědectvím o tom, že jeho autor si dobře prostudoval práce Blavatské, Besantové a Leadbeatera. Kupkovy obrazy už v jeho raném období kolem roku 1890 byly často zcela jasně inspirovány theosofickými náměty a myšlenkami; později už přímo založeny na teoriích z theosofie převzatých. Seznam lidí, kteří buď prímo patřili mezi členstvo Theosofické spolecnosti nebo k ní měli velmi blízko, je vskutku impozantní. Zajímavé je zejména to, že v
šichni čtyři umělci, které jmenují různí kritikové a kteří si mohou činit nárok na to být uznáni prvním abstraktním malířem, tj. Vasilij Kandinskij, Piet Mondrian, Kazimír Malevič a František Kupka (momentální favorit mezi nimi), byli theosofy. Už proto musí těm lidem, kteří na tuto "pseudovedu", jak ji theosofii s oblibou nazývají, hledí okem podezíravým, musí něco podstatného unikat.

      Z těchto i jiných důvodů, jsem se rozhodl představit Blavatskou české veřejnosti a to jednak knihou, kterou lze zakoupit jako brožovaný výtisk, která je ale také k dostání zdarma jako e-kniha. Totéž platí o mých ostatních knihách, které jsou k dostání v češtině. Navíc, v případě Blavatské a také na námět kabaly, udržuji české internetové stránky, na které má přístup každý kdo se o tyto věci zajímá.

    Kromě zmíněných knih v češtině jsem vyrobil také množství překladů, jak z angličtiny do češtiny, tak i naopak. Kromě již zmíněného Loupežníka a také R.U.R. Karla Čapka, jsem přeložil do angličtiny i dětskou knížku Josefa Čapka Povídání o pejskovi a kočičce, jako The Tales of Doggie and Moggie. Hra Kafka tančí, kterou napsal Timothy Daly a která vyhrála několik mezinárodních cen, včetně festivalu v Edinburgu, pokud vím, se zatím stále nachází v České národní knihovně, mezi až doposud neuvedenými divadelními kusy. Škoda. Jen tak na okraj ─ při premiéře této hry v Sydney učinila svůj jevištní debut tehdy asi dvaadvacetiletá australská herečka, dnes už uznávaná po celém světě, jménem Cate Blanchett.




Závěrem, neodpustil jsem si malý vtípek. Ke skupině indických theosofů kolem Jeleny Petrovny Blavatské a plukovníka Henry Steel Olcotta z doby kolem roku 1880, jsem přidal svou vlastní tvář v horní řadě napravo. Říkáte ješitnost? Souhlasím. Také ale taková malá odměna za všechnu tu práci, kterou jsem si s knihou dal!



©Voyen Koreis 2013 All rights reserved
Veškerá práva vyhrazena