Kontakt:
vk@vojen.com









Můj bíbr:
autobiografie


celá kniha zdarma k stažení v PDF


Sedmery
internetové
stránky
Vojena
Koreise
(kliknutím na obrázek tento zvětšíte ─ kliknutí na text pod ním vás dovede ke skutečné stránce):






Autorské stránky
Voyen Koreis

(česky a anglicky)


KABALA
(stránky o kabale, česky)




Blavatská a theosofie
Biografie J.P.Blavatské + základy theosofie



,
Můj bíbr
autobiografické internetové stránky




Čapek Brothers
anglické propagační stránky dvojice českých autorů



Jak být protinožcem:
Vojenovy australské zápisky




Jednotlivé
kapitoly:


Londýn
1943-45



Praha - Berlín
1945-53




Rodina
18-21. století




Krkonoše
1953-62




Vojenská leta
1962-64




Karlovy Vary
1964-69




Londýn
1969-73




Do Austrálie
1973




Novým Australanem
1973




Český akcent



Výtvarníkem
1980 ─




V rádiu
1979-2000




Knihy, knihy...
2000 ─



Moje filosofie




Hlavní stránka    Dreamtime    Blogy    Knihy    Články    Obrazy



MOJE NOVÁ KNIHA A STRÁNKY
:

Vprostřed noci, stále vzhůru, neschopen odehnat můru,
Nad svazky tradic, jichž zanechal nám pradávný vědátor ─
Snad už podléhal jsem spaní, když tu slyším zaklepání
Jakoby to ťukal kdosi na dveře mé komnaty.
„Pozdní host snad“, zašeptám si, „Jistě žádný agresor ─
Spřízněný to noční tvor?“
...
Okno otvírám, jím vletí, jako z dávného století
S hlučným třepotáním křídel, majestátní krkavec.
Jak lord či lady se nese, na bustu Pallady se vznese,
Nad dveřmi Palady sochu si zvolí k svému vrtochu.
Tam si vzlétne, usadí se, jako hrdý matador,
Její ptačí kurátor.

Ebenový pták mě baví tím, jak na odiv se staví,
Jak s přísným, vážným chováním si vyhranil svůj prostor.
„Na hlavě ti chochol chybí, zbabělcem však bezpochyby
Nejsi. S křídly těmi svými Cháronův nezatížíš vor.
Však pověz, pod jakým  jménem v Hádesu střežíš koridor?”
Děl Krkavec:  „Marný vzdor”.
...
„Proroku!” teď k němu pravím, „jsi-li věštcem, ptákem dravým,
Ať už Satan poslal tě sem, či vnesen byl jsi orkánem
Na tuto poušť, věčně štvanou, dosud zcela nezdeptanou,
Na místo, kde hrůza vládne, tam kde dlí jen duše chladné.
Rci, je balzám v Gileádu, či přinášíš jen odtud mor?”
Děl Krkavec:  „Marný vzdor!”


Nahoře ukázky z nejnovějšího mého překladu slavné básně E.A.Poea, jejíž název byl po skoro půldruhého století nesprávně překládán jako "HAVRAN"! Přitom Poe, který žil po celý život v Americe, havrana nikdy ani vidět nemohl, protože havrani se na tomto kontinentě nevyskytují. Jsou zde ale krkavci a ve velkém počtu.
Je myslím na čase, aby tento prohřešek některých ze slavných českých bardů, jakými byli Vrchlický či Nezval, byl konečně uveden na pravou míru!
http://krkavec.vojen.com/
Na těchto stránkách naleznete původní text, celý překlad, překladatelské poznámky, nádherné ilustrace Gustava Dorého a dokonce i audio, které jsem nahrál!



Hledači azylu jsou humoristickým románem či, chcete-li, pohádkou pro dospělé. Nikdo není natolik špatný, aby musel být navěky zatracen! To myslím platí i o ďáblech, kteří nejsou ničím jiným než padlými anděly. V každém z nás je ukrytý kousek ďábla ─ jinak bychom zde nebyli, protože by nebylo co vylepšovat. Každý máme v sobě také nějaký skrytý talent a ten nás může někam dostat. Hlavní hrdina Mefisto například píše shakespearovské sonety. Jeho dvojník Feles na druhou stranu dokáže vytvářet počítačové hry; jsou tyto ale dílem ďábelským či andělským?

    Kdysi, ještě v minulém století, jsem měl prorockou vizi, následkem čehož jsem pro rozhlasovou stanici v Brisbane anglicky napsal satirickou rozhlasovou hru o migraci a politické korektnosti. Hra byla v mé režii natočena a světe zboř se, dokonce se i vysílala! Zda byla úspěšná či nikoliv je těžké říci, protože v rozhlasovém podání se autor ani účinkující obvykle nedočkají potlesku. Na štěstí ani shnilých rajčat.

Nyní, po čase, jsem se k námětu vrátil, v románové verzi a v češtině. Napadlo mě několik nových dějových zápletek, které se mi do původní hry nevešly. Něco jsem si vypůjčil z českých pohádek. Už od té doby, kdy jsem si asi před půl stoletím zahrál vedle herecké legendy Jaroslava Vojty na jevišti karlovarského divadla čerta, chovám k těmto bájným bytostem jisté sympatie. Být odsouzen k tomu zůstat navěky zlým přece nemůže být férové...

Knihu si můžete stáhnout zdarma v PDF - ZDE

Pokud byste trvali na tom, že musíte za každou cenu mít doma brožovaný výtisk, můžete si  jej objednat zde.



Glasshouse Mountains
Glasshouse Mountains
se nacházejí asi 60 km na sever od Brisbane. Toto sice nikterak vysoké ale impozantní pohoří takto pojmenoval dne  17. května 1770 proslulý kapitán James Cook, při své objevné cestě podle pobřeží východní Austrálie. Připomínaly mu totiž  sklářské pece, které v mládí vídával v hrabství Yorkshire, kde se narodil. Hory vznikly postupnou erozí vychladlé lávy zbylé po sopečné činnosti, asi před 27 milióny let. Legenda místních domorodců kmene Gubbi Gubbi to ale vysvětluje poněkud jinak. 

Tibrogargan    Otec rodiny, starý pán jménem Tibrogargan, (vlevo) odjakživa trávil veškerý svůj čas tím, že hleděl směrem k oceánu, který se rozlévá jen několik kilometrů od úpatí hory. Jeho manželkou je Beervah, která je o něco vyšší než 500 metrů a nejvyšší z těchto kopců. Všechny ostatní hory mezi nimi jsou jejich dětmi. 
  
    Jednoho dne si otec Tibrogargan všiml, že hladina moře se náhle začíná zvedat. Nařídil proto nejstaršímu synovi Conowrinovi, aby pomohl své matce, která byla opět těhotná, do bezpečí, dále od moře. Syn ho ale zklamal, když matku opustil, aby se sám zachránil. Ta naštěstí tsunámi přežila, otce Tibrogargana ale synova zbabělost
velice rozčilila
. Kyjem zvaným nula nula udeřil Conowrina do krku, který tentýž má dodnes pokřivený. Prosí také od té doby neustále své sourozence i rodiče, aby mu odpustili jeho provinění, což se až doposud nestalo. Ze slz, které přitom roní, vznikají potoky, které z těchto míst tečou směrem k moři, k němuž stále hledí otec Tibrogargan. Očekává další tsunami?

    Když přijdete na tuto stránku, uvidíte hned nahoře Conowinna s mírně ohnutou šíjí. S tím jak budete projíždět stránku, nehodný syn svého otce se vám ztratí z pohledu; stále ještě se stydí za to, jak špatně se zachoval k matce i k celé své rodině!

Jak se stát protinožcem?

    Protinožcem se člověk nenarodí. Narodí se sounožcem, stejně jako všichni ti kolem něho. Protinožcem se stává teprve poté, kdy se přepraví, jakýmkoliv způsobem, na tu protější stranu zemské polokoule.
    Ale pozor! K tomu, abyste se kvalifikovali jako skuteční protinožci, musíte se na té protější straně usadit. Dokud zde zůstáváte pouhými návštěvníky, protinožství vám po právu přiznat nelze. V takovémto případě jste pouhými sounožci protinožců a zůstáváte jími, dokud se

  a) nevrátíte na místo svého původu, abyste se pokorně zařadili mezi své původní sounožné krajany nebo
  b) nestanete skutečným protinožcem a to takovým způsobem, že přijmete buď občanství nebo aspoň permanentní rezidenci v některé ze zemí protinožných, jimiž jsou Austrálie, Nový Zéland a různé tichomořské ostrovní státy.

  Uvádím pouze tyto země neboť věřím v to, že jedině ony mohou chovat skutečné protinožce, aspoň s hlediska mých bývalých sounožců. Jiné země si na něco takového nemohou činit nárok prostě proto, že vesměs přináležejí ke kontinentům jimiž prochází rovník, částečně se proto nacházejícími na obou polokoulích a tudíž do čisté a neposkvrněné protinožnosti mají daleko. Tuto podmínku splňují jedině australský kontinent a také Antarktida, která ovšem žádné státy až doposud nemá. Dejme tomu, že jste splnili výše uvedené podmínky a jednoho dne se probudíte jako skutečný, nefalšovaný protinožec. Co to znamená?
   
    Především se od vás bude očekávat přísná loajalita vůči vašim nově nabytým sounožcům, nyní už bývalým protinožcům. Pokud se jako protinožec vydáte do světa, měli byste vždy mít na mysli, že protinožné národy na vás mohou pohlížet s jistou dávkou přezíravosti. Nenechte se tímto rozhodit, protože vy víte svoje. Nabyli jste totiž svým přerodem úplně nového pohledu na svět, na nějž budete od této chvíle pohlížet z jiné perspektivy. První skutečně převratný objev, který učiníte, bude totiž ten, že jste to vy, kdo se nachází na horní části země a že na zbytek světa pohlížíte shora. Pokud moji bývalí sounožní krajané hledají na mapě světa náš kontinent, také se dívají směrem dolů. Takže se nemají co divit když my, jejich protinožci, děláme totéž. Až na to, že lze stěží očekávat, že by průměrný protinožec nás Australanů dokázal tuto svatou pravdu pochopit! K tomu je zapotřebí stát se patřičně uvědomělým protinožcem!

Co mému protinožství předcházelo?


V tom městě nad Temží jsem se zrodil,
Právě když fau ajns z nebes padaly.
V Česku se octl, to už jsem chodil,
Skončil jsem tam, kde bydlí koaly.

V Praze i v Karlových Varech jsem žil,
V časech kdy svět ještě neznal Twitter,
Avšak gymnasium jsem vychodil
tam, kam chodíval i Jiří Šlitr.

Abstraktní obrazy jsem maloval,
z rádia můj hlas pravidelně zněl.
Krále Ubu na jevišti jsem hrál,
se Suzi Kajetánovou jsem pěl.

Na dráhu literární jsem se dal,
Poté, kdy protinožcem jsem se stal!

 
Potřeboval jsem si jen ověřit, zda zvládnu také shakespearovský sonet...
Tato báseň je ovšem "tongue-in-cheek", jak se říká anglicky, taková sebe-ironická.
Myslíte si ale, že jsem v ní lhal? Kdepak. Zde jsou některá fakta a v próze:

Ano, narodil jsem se Londýně.
Od dvou let jsem žil v Česku.
Vychodil jsem gymnasium v Jilemnici, stejně jako  Jiří Šlitr.
Hrával jsem kdysi divadlo,
zpíval jsem ve vojenském souboru,
kde byl mým kapelníkem Pavel Bayerle,
jinak Benno Mánes v románech Josefa Škvoreckého.
Dělal jsem kulisáka v karlovarském divadle,
zpíval jsem s 'big bands',
zpíval a hrál jsem s kabaretním souborem,
zpíval jsem i operu, dokonce i roli Kecala,
to už v Londýně, kam jsem se přemístil v r.1969,
kde jsem se také oženil
a vzal si Češku ze stejného kraje v Podkrkonoší, v němž jsem vyrůstal.
Zazpíval jsem si dokonce se Suzi Kajetánovou,
jak Josef Škvorecký nazývá ve svých kihách Evu Pilarovou.
To ale až v daleké Austrálii, kam jsem enigroval z Anglie,
v roce 1973, abych se usadil v subtropickém Brisbane.
Plul jsem na parníku do Austrálie,
jezdil jsem po Austrálii v růžovém holdenu,
býval jsem moderátorem v radiu,
zahrál jsem si v Brisbane Krále Ubu,
maloval jsem obrazy, vytvářel keramiku,
učil jsem ve svém ateliéru malovat děti i dospělé,
namaloval jsem stovky obrazů, měl jsem asi tucet výstav,
dělal jsem různé designy, včetně webových stránek.
No, a...
Píši knihy,
překládám knihy,
ilustruji knihy,
prodávám knihy,
píši články a fejetony,
česky i anglicky.

    To všechno se nachází v mé autobiografii, kterou jsem nazval Můj bíbr. Proč jsem ji tak nazval? To zjistíte pokud si ji přečtete. Nemusíte se bát, nic vás to stát nebude. Rozhodl jsem se totiž, že všechno, co napíši, nabídnu českým čtenářům zdarma a to přímo na svých stránkách, anebo ve formě e-knihy, kterou si je možné stáhnout. Žijeme přece v době internetu a já s tou dobou hodlám jít.

    Tyto stránky (mám i několikatery jiné, jak se můžete přesvědčit po levé straně) vznikly, když jsem náhodou objevil, že si mohu pořídit doménu vojen.com. Ani chvíli jsem neváhal. Tak krásně stručný a výstižný název internetové domény se totiž jen tak snadno nenalezne. Domény si na internetu si může člověk či spolky lidí obsazovat už po nějakých dvacet let, takže krátká slova, i některá složená dlouhá, většinou už dávno někde má někdo zabraná...

   Až na některé výjimky, jednou z nichž se ukázalo být právě moje jméno v té původní, ryzí české formě! Jak se zmiňuji i v životopise, protože žiji už bezmála půl století v anglicky mluvících zemích, změnil jsem původní "j" na tvrdé "y", abych lidem kolem sebe usnadnil výslovnost. Mám už po nějaký čas také doménu www.voyenkoreis.com s mým plným pozměněným jménem. V Česku a pro Čechy jsem ale byl a zůstávám Vojenem. Víte, vy vůbec, kdo byl Vojen? Nuže, byl to bájný kníže z rodu Přemyslovců, kterého jmenuje pouze kronikář Kosmas. Po něm ještě Hájek z Libočan, který ale žil o několik století později a zcela jasně Kosmova jména převzal a k nim přidal jiné, ničím nedoložené, podrobnosti. Také Kosmas si ale mohl toho Vojena klidně vymyslet, stejně tak jako si mohl vymyslet i Libuši, její sestry Kazi a Tetu, budoucího manžela Přemysla i ty, co údajně přišli po něm ─ Nezamysl, Mnata, VOJEN, Vnislav, Křesomysl, Neklan, Hostivít. Třeba to byli skuteční lidé. Mohla ale jejich jména stejně tak dobře vzniknout korupcí textu "Zastav svůj krok, cizinče (Němče, Theute), a raději přemýšlej; nezamýšlíme (na tebe) ani vojny ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme“, ovšem v odpovídající staročeštině. Což je teorie Vladimíra Karbusického.

    Vojenovi, po němž mě rodiče pojmenovali, ať už tomu skutečnému nebo fiktivnímu, se za toho Voyena hluboce a pokorně omlouvám. Jenže, anglicky mluvící lidé kolem mne, pokud by viděli toto jméno takto napsané, vyslovovali by je zásadně VOUDŽN! To je přece hrůza, mít takovéto nádhené a hrdé jméno takovýmto způsobem zprzněné! Naštěstí se ukázalo, že když z Vojena udělám na papíře Voyena, problém se vyřeší. Kromě toho člověk je rád když může cítit, že jakoby něco dělá pro své bližní. V tomto případě internet sice toto jméno zná, Wikepedia dokonce má o chrabrém vojevůdcovi stránku, doménu vojen.com si ale až doposud nikdo neobsadil, čekala tu prostě na mne!

    Vojenů po tomto světě příliš mnoho neběhá. Podle jedněch statistik nás od roku 1945 bylo takto pokřtěno jen pouhých 15. Tedy spíš 16, protože já jako Londýňan jsem se do nich asi nedostal. Osobně jsem se poznal pouze s jedním; byl jím Vojen Šafránek, syn bývalého šéfredaktora Dikobrazu Oty Šafránka. O několika jiných jsem slyšel. Vím například, že existuje dramaturg a překladatel Vojen Drlík, zhruba stejně starý jako já, je zde také Vojen Ložek, světoznámý přírodovědec, téměř o generaci starší než já. Nikdy jsem se osobně nesetkal se surrealistickým malířem jménem Vojen Wilhelm Čech Colini, (1924-2010, tedy také o generaci starším), který pocházel z Kolína, nakonec se ale usadil v USA. Když jsem v 92. roce přijel z Austrálie na návštěvu do Česka, dohodl jsem si s kolínským muzeem, že tam budu mít výstavu svých obrazů. Ta byla naplánována o dva roky později. Ve výstavní síni kolínského muzea se právě v době mé návštěvy konala jiná výstava a sice surrealistických temperatur Vojena Čecha Coliniho! K té mé zamýšlené výstavě nicméně nakonec nedošlo. Zrušil jsem ji poté kdy zemřela moje matka, původem také od Kolína. Musel jsem tam jet zařizovat pohřeb i jiné záležitosti kolem pozůstalostí, takže jsem tak nějak pozbyl chuti tam zanedlouho znovu jet a vystavovat.
   
    Žiji  už déle než 40 let v Brisbane, hlavním městě státu Queensland. Když pohlížím na ta léta, musím si přiznat, že jsem vlastně měl v životě štěstí. Nebo to snad bylo tím, že jsem v pravé chvíle učinil ta pravá rozhodnutí? Tím hlavním z nich jistě bylo, stát se protinožcem!


    Protinožci uprostřed fjordu, při nedávné plavbě kolem Nového Zélandu


VOJEN  KOREIS  
se svou nejnovější knihou
Hledači azylu v nebi:
Mefisto a Feles


MOJE KNIHY


V češtině:









V angličtině:






Mephisto and Pheles
a stage play




The Kabbalah
the timeless philosophy of life

Asylum Seekers in Heaven
a satirical novel


K. Čapek:
R.U.R.
The Robber

(translated and edited by V. Koreis)


P.F.Case: An introduction to the Study of the Tarott (translated and edited by V. Koreis)
(translated and edited by V. Koreis)

©Voyen Koreis 2013 All rights reserved
Veškerá práva vyhrazena